Nabízím individuální výcvik psů, kurzy psí školičky a další práci se psy

A moje znalosti, praxe a zkušenosti se psy?

A nyní pár řádek o mně. Jsem "odchovanec" kynologické rodiny- už třetí generace :-) Výcvik a chov mě provází co na světě jsem. Empiricky mám nejvíce zkušeností s výcvikem plemen knírač a něm. ovčák (uchovnění, zkoušky a závody sportovní kynologie). Vyrostla jsem mezi nimi a provází mě životem. První krůčky na poli sportovní kynologie jsem reálně zakusila ještě dříve, než jsem poprvé šla jakožto dítě do školy. Tehdy jsem cvičila poslušnost a své první stopy s německým ovčákem mojí tety, odchovancem z ChS mého dědy- nezapomenutelným a šikovným psem Gir Va-Vaš.  

Mojí alma mater v kynologickém světě se stala ZKO Moravské Třebová, kde jsem trávila mnoho času. Nedlouho po té jsem dostala svého vlastního prvního psa- Bernýho- zamilovala jsem se do pracovní linie malých kníračů. (Ano tehdy byli knírači všech velikostí klasifikováni jako služební plemeno, jakožto specialisté na pachové práce, malí knírači byli často využíváni jako celničtí psi, k uchovnění malého knírače bylo třeba krom jiného i složení zkoušek národního zkušebního řádu pro malá plemena. Dnes se to zdá skoro úsměvné, kam se "posunulo" plemeno malý "americký" knírač...). A od té doby se považuji v prvé řadě za "kníračkáře", jehož srdce patří těm původním "drsným pinčovitým pracantům", protože "svou" pracovní linii si stále vedu už několikero generací. Ale to je zas na jiné povídání... Každopádně tam začala moje věrnost tomuto plemeni. První můj pejsek bohužel zahynul tragicky v nedožitých dvou letech. Ale já přesto zůstala kníračům věrná. S druhým kníračem jsem už pendlovala mezi Moravou a Čechami- mezi ZKO Moravská Třebová a posléze i ZKO Jílové u Prahy a začala jezdit na výcvikové tábory a víkendy napříč celou ČR, poznala jsem mnoho cvičáků, mnoho báječných lidí okolo psů. Začalo naplno absolvování zkoušek, závodů, dogtrekků, různých psích akcí.  A příčichla jsem rovněž i k záchranářské kynologii hlavně zásluhou mojí sestřenice, která se věnovala (a nadále věnuje) záchranářskému výcviku flat coated retrívrů (dodnes funguje jako ChS Alebasi Jílové).  

Když děda skončil s působením své ChS Va-Vaš, pár let nato založila teta (jeho mladší dcera) ChS Girmido a pokračovala v tradici chovu pracovní linie německých ovčáků. Že jsem byla tehdy prakticky u každého vrhu štěňátek asi ani nemusím zmiňovat. Po několik let zůstávalo "doma" déle vždy několik štěňat z vrhu a tyto prcky jsme připravovali pro výkup pro ozbrojené složky, security a náročnější zahraniční majitele. Naším úkolem byla socializace, výcvik a absolvování předrentgenů kyčlí a loktů, než se mladý pes či fena vydali do světa za svým posláním. Takže i toho jsem se hojně účastnila.

Další neocenitelnou "školou" byla náprava německé ovčačky Blackie Girmido, která byla prodána jako štěně po odstavu, Majitelka však přecenila své síly a schopnosti, fenu nezvládla a dala ji nejmenovanému člověku na internátní výcvik, aby fenu naučil poslouchat. Daný člověk ale fenu necvičil, on ji regulérně týral. Poté, co se Blackie dostala zpět k majitelce jako vyhublá, opelichaná, zlomená fena se strachovou agresí, nevěděla co s ní a tak si ji teta, jakožto chovatelka, přivezla zpět domů. Blackie jsem si vzala na starost a intenzivně se jí věnovala. Společně jsme zahojily její šrámy na těle i na dušičce. Proměnila se k nepoznání v krásnou a zdravě sebevědomou fenu, kterou jsem mohla vzít s sebou kamkoli.

Střední školu jsem absolvovala, jak jinak než zaměřenou právě na zvířata. SZeŠ Lanškroun- kde jsem vystudovala obor agropodnikání a chov. Za studií jsem se kromě svých a tetiných psů věnovala ještě spoluprácí s útulkem Caniscentrum s. r. o. , nejen že jsme v útulku jakožto studenti mívali praxe, ale i ve volném čase jsem do útulku docházela a věnovala se venčení, socializaci, převýchově problémových psů a to včetně práce s bázlivkami a psy v minulosti týranými. Tam jsem poznala mnoho psích osobností. Namátkou jmenuji středoasiata Rendu, kterého se většina lidí fakt bála, uskákanou vořešinku Terku, které se říkalo veverka, neb přeskakovala vrchem z kotce do kotce jako by neexistovala gravitace, odebranou zanedbanou smečku grónských psů, kde zejména mladý pes Thor byl prostě moje srdcovka i přes jeho nezávislou povahu. Tak bych mohla pokračovat hodně dlouho, tito psi mi dali kvalitní praktickou školu a zas to bylo svým způsobem jiné než se psy doma...

Po škole jsem se věnovala několik let jen svým psům a to hlavně z důvodu pracovní vytíženosti. 

Od roku 2017 opět pracuji i se psy cizími, ovšem v trošku jiné sféře.  V letech 2017-2023 jsem provozovala psí salon ve Svitavách (kde se to hemžilo psy "tisícera povah" od titěrných jorkšírků po gigantického kavkazáka). Poradit si vždy i s problémovým zvířetem není úplně jednoduché, často to byli psi, kteří byli absolutně bez výchovy nebo nebyli zvyklí na údržbu srsti atd. Měla jsem i psí klienty, které jiní střihači odmítali upravit pro extrémní bázlivost, strachovou nebo i dominantní agresi. Za 6 let provozu salonu jsem měla pouze dva psy, kteří se upravit nenechali a majitelé, když viděli, jak pes vyvádí, to vzdali po pár minutách mého snažení se se psem domluvit. Někdy to prostě chce čas a speciální přístup.

Nyní jsem salon přestěhovala do Maršovic, abych měla provozovnu blízko svého aktuálního bydliště a nemusela dojíždět nesmyslnou dálku (salon je momentálně ve výstavbě, kolaudace provozovny nás teprve čeká, viz. úvod tohoto webu), takže v práci se psy nelením ani po této stránce. Ráda bych se psům věnovala zase intenzivněji a to jak ve výcviku, tak ve volnočasovém sportu, tak v úpravě. 

Aktuálně vlastním smečku kníračů čítající 3 ježaté rarachy :-)